Zlín / Otrokovice
Herentin Vilém
tel.: 608 762 952
Olomouc
Špit Vladimír
tel.: 775 643 767
Provozní doba
Zlín
Areál městských lázní
Po 15:00 - 17:30
Otrokovice
Obchodní dům Baťov
Čt 15:00 - 17:30
Olomouc
SPŠS (Tř.17.Listopadu)
St 15:00 - 17:30
Jmenuji se Vilém Herentin. Pro ty z vás, co to zajímá – narodil jsem se v roce 1961 (kdo chce, snadno si spočítá můj věk).
Průkaz učitele AŠ mám od r. 1986, kdy jsem nastoupil do tehdejšího Svazarmu, což byla jediná monopolní socialistická firma, kde bylo možno získat řidičák. Podle toho tam taky vypadala výuka. Po dlouhé čekací době (někdy třeba až 2 roky) byl žák přijat do výuky, kde byl vydán na milost polobohům instruktorům,
kteří si často výuku pletli s pijatikou a výcvik s drezúrou obtížných nezvládnutelných individuí. Moji zaučující starší kolegové mně sloužili jako odstrašující příklady, jak bych nikdy nechtěl učit. Už tehdy
ve mně začala klíčit představa učit „bezstresově“. Proč by se lidi měli při výcviku bát – auta, provozu, instruktorů, komisařů? Snažil jsem se být učitelem a zároveň, abych tak řekl, psychologem. Tím se dařilo,
že žáci velmi brzy „přetavili“ své obavy, svůj strach v radost a klid. A už se začali na jízdy těšit.
Samozřejmě když začali vše dělat v klidu, uvolněně, tak o to líp už jim řízení šlo.
Po revoluci po rozbití monopolů jsem měl možnost uskutečnit svou několikaletou vizi a založit svou POHODU
– první bezstresovou autoškolu. A v ní uplatnit získané zkušenosti a pokračovat se svými „experimenty“.
Na přelomu tisíciletí jsem se začal zajímat o život a svět v širším slova smyslu něž jak ho vnímáme našimi pěti smysly. Pochopil jsem, že nic na tomto světě není náhoda, všechno souvisí se vším a jak by řekli už dávní hermetici: „Co je nahoře, je i dole a co je vně, je i uvnitř“.
Zapsal jsem se na Univerzitu Nové doby Milana Calábka v Praze a poprvé v životě studoval něco, co mě bavilo. V posledních třech letech jsem vyzkoušel a osvojil si další metody k osvobození se: „Cestu“ od
Brandon Bays a „Práci“ od Byron Katie.
Na dotazy svého okolí, co z takového „studia“ mám, jestli mi stojí za to nechat se oblbovat v nějaké „sektě“, proč raději nestuduji něco pořádného, vždycky odpovídám: „Na první pohled nic. Nic z toho nemám,
při pohledu z venčí“.
Ale ten prožitek, vnitřní stav člověka je nepřenositelný a těžko vysvětlitelný. A navíc, když se mi podaří dostat sám sebe do středu, vnitřně zklidnit, tak potom tímto klidem „nakazím“ i své okolí. Takže když moji žáci sedí vedle mě v jednom autě a cítí se i při náročném výcviku klidně a příjemně, není to náhoda. A naopak – když jste v přítomnosti nějakého agresivního, naštvaného, „nevycentrovaného“ člověka
– taky se budete cítit nepříjemně. Většinou to děláme nevědomě, vůbec si tyto nálady neuvědomujeme
a necháme se vláčet okolnostmi. Nepracujeme vědomě s emocemi, protože nás to nikdo neučí (podle mě zcela záměrně), i když to technicky lze – ovlivňovat svou vůlí vlastní emoce a tím se postupně začít cítit lépe a lépe.
Samozřejmě o tomto se svými žáky naplno nemluvím, nevnucuji jim nasilu svoje duchovní moudra. Jenom se snažím sám sebe zklidnit – a jedem do výcviku. A vězte – funguje to.
Kdo nevěří, zkuste sami. Nebo přijďte do naší autoškoly a my vám s tím pomůžem. S řízením auta i sami se sebou. Protože, jak říkám s trochou neskromnosti: „NAUČÍME V KLIDU ŘÍDIT KOHOKOLIV.“